Pro Paulu

Dnešní článek je takový narychlo napsaný a narychlo vymyšlený, takže je i kratší než ostatní. Myslím, že k blogu o onkologii patří bohužel i tohle..Ačkoliv je dnes už dětská onkologie celkem dost vyspělá (83% vyléčených je fajn), stále tu jsou případy, kdy není pomoci. Bůh to tak zkrátka asi chce a nám, obyčejným smrtelníkům nezbývá nic jiného, než se přizpůsobit a brát věci, tak jak jsou.
    Dnes ráno svět opustila další skvělá bojovnice. Jmenovala se Paula. Měla jsem tu čest jí poznat, byla to skvělá kamarádka. I přes jazykovou bariéru, jsme se vždy nasmály, buď tomu, že jsme rozuměly a bylo to vtipný, nebo naopak nerozuměly a snažily se to té druhé vysvětlit pomocí pantomimy. A i proto jsme vždy chtěly být spolu na pokoji. Jenže jak už to občas bývá, já jsem se uzdravila, ale ona ne. Lékaři hledali další alternativy léčby, bohužel žádná nezabrala.
     Včera jsem za byla za Paulou na návštěvě v nemocnici. Oddělení jsem neviděla vůbec ráda, ale sestřičky a bratra jo, měla jsem štěstí, že tam byli moji oblíbenci:-). Pro Paulu jsem měla pár dárečků a přáníček od lidí z mé třídy, takže bych jim tímto chtěla poděkovat za nás obě. Moc mě potěšilo, jak se všichni, které jsem o to požádala, aktivně zapojili a další den něco přinesli, přestože to bylo hodně narychlo. I ona měla obrovskou radost, nečekala, že jí podporuje tolik lidí, a už vůbec nečekala, že jí něco takového přinesu. Jsem hrozně ráda, že jsem ji ještě mohla vidět a obejmout a říct, že všechno bude dobrý, že na ni všichni myslíme. Asi si myslíte, že celá návštěva byla hrozně depresivní, že jsme tam brečely a nadávaly na život. Ale vůbec to tak nebylo. Zase jsme se smály tomu, že si nerozumíme a vyprávěly jsme si naše vtipné zážitky. Nevypadala zrovna nejlépe, ale přišlo mi, že má stále ještě chuť do života, že tu s námi ještě chvíli bude....dnes ráno v 7,30 odešla. Bylo jí 16 let a myslím, že i za tuhle krátkou dobu prožila krásný život, poznala velkou lásku, měla kamarády, skvělou rodinu okolo sebe, ale bohužel jí bylo dopřáno málo času.
Paulí, trápení skončilo a já věřím, že je Ti tam nahoře líp. Mám Tě ráda!
    Nechci, aby jste brečeli a měli nějakou depresi nebo tak. Jen si uvědomte, jak je život krátký a pomíjivý. Obklopujte se svými milovanými a lásku jim dávejte najevo (mamince, tatínkovi, kamarádům, rodině..), aby jste pak nelitovali, že jste jim to neřekli. Pokud někoho milujete, tak za ním běžte a řekněte mu to, všem překážkám se postavte čelem a hlavně se nebojte. Jestli bude příležitost udělat něco bláznivého, jako například skočit s padákem apod., tak o udělejte! Za ty vzpomínky to stojí, za vzpomínky, které vám nikdo nevezme. Nezabývejte se zbytečnými starostmi, nemá to cenu. Užívejte si každičké sekundy ve vašem živote, a když děláte něco nepříjemného (například sedíte ve škole nebo pracujete), buďte vděční za to, že můžete sedět v té škole a poslouchat žvásty o tom, jak jste na tom špatně se španělštinou. Takže až si zase budete stěžovat na to, jak je váš život hrozný a nespravedlivý, a že nechcete do práce nebo do školy, vzpomeňte si na to. A važte si toho, že jste zdraví. Buďte rádi, že tu můžete být, že můžete žít život, jaký chcete. Máte ho jen ve vašich rukou, tak ho nepromarněte. 
  


Vaše Markétka